Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výjezdní zasedání

16. 10. 2012

Nedělá mi moc dobře mám-li se pohybovat ve společnosti většího množství lidí. Dvě - tři hodinky to vydržím, ale potom mi začíná být špatně na těle i na duši. To je také důvod, proč se dost nerad účastním pravidelného výjezdního zasedání. Nic s tím ovšem nenadělám a tak musím těch pár dní vždycky nějak protrpět. I tentokrát jsem tedy sbalil tašku, přibalil pár prášků na uklidnění a vyrazil s kolegy a kolegyněmi na zámek ve Zbirohu. Jsa sám téměř nepijan, netěšívám se ani na večerní posezení, kde se vždy část osazenstva utrhne ze řetězu a rázně přispěje k postupnému tvrdnutí svých jater. No, nebylo to nakonec až tak hrozné - alkohol sice tekl proudem a někteří tradiční opilci osvěžovali padnuvší noc hlasitým zpěvem až do páté hodiny ranní, ale jinak to proběhlo v přátelské atmosféře a dokonce si někteří z nás, sportuchtivých, zahráli v ústraní kulečník. Ba i samotný zámek jsme si prohlédli. Nejvíc mě potěšila velká nástěnná mapa Evropy, vyvedená v barvách a ve formě ženské postavy - královny. Hlava s korunou byla samozřejmě v místě Španělska. To se setkalo s bouřlivými ovacemi jedněch (já) a uštěpačnými, závistivými poznámkami druhých (všichni ostatní). V této demokracií a přátelstvím národů prodchnuté atmosféře jsem nakonec sám rád musel uznat, že mám držet hubu a pokračovali jsme do dalšího sálu. Hned po prohlídce jsme byli císařem Rudolfem zavedeni do velkého sálu, kde byla připravena opuletní středověká večeře. Pravda, některé salámy vypadaly, že je na tabuli zanechal pro nechutnost už samotný Rudolf blahé paměti, ale jinak bylo masíčko prvotřídní a pivo jako křen. Polovinu večera nám zpestřovala středověká kapela ve složení bubeník, niněrista a hráč na píšťalu. Všichni tři se snažili seč mohli, zvláště bubeník dával vyniknout sytému dunění svého tamboru a i píšťalák dul do nástroje tak, že na nedalekém nádraží co chvíli vycházel ze svého domku výpravčí, očekávaje průjezd nočného rychlíku. Dohromady kapela vydávala takovou lavinu hluku, že se osazenstvo sálu neslyšelo přemýšlet. Poté do sálu vplula břišní tanečnice, která vypadala, že ji v padesátých letech vyhodili z ČKD pro nevzhlednost. Zatančila ale pěkně, byť na hudbu, kterou stejně pro pískání v uších po předchozí produkci nikdo neslyšel. No a nakonec se všichni kolem půlnoci odebrali do hotelových pokojů. Ti střízlivější do svých.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář